Romanu Bělohlávkovou znali ještě před čtyřmi lety především maminky a tatínkové jako všestrannou dětskou lékařku. Nejen jejich jménem vystupovala v minulém volebním období na schůzích zastupitelstva města Žďár nad Sázavou i jeho finančního výboru.

Před čtyřmi roky jste usedla mezi městské zastupitele, změnil se za tu dobu váš pohled na Žďár?
Když se ohlédnu za těmi čtyřmi roky, musím říct, že mnohé události vnímám poněkud jinak než dříve. Celé čtyři roky jsem byla členkou finančního výboru, který je poradním orgánem zastupitelstva a který se většinou schází před jeho zasedáním. Práce ve finančním výboru není moc vidět a za strohými větami, které jeho předseda pronáší na zastupitelstvu, se skrývají mnohdy hodiny a hodiny diskuzí a hledání správných odpovědí.

Rozhodla jste se opět kandidovat do městského zastupitelstva za KDU-ČSL, jaký to má důvod?
Hlavní důvod je ten, že mám pocit, že i jeden hlas má svoji váhu, a že i když to není vždy hlas rozhodující, měl by být slyšet. Tím, že se spolupodílím na rozhodování o chodu našeho města, mohu udělat více, než jenom lidi politovat za cizí rozhodnutí či konstatovat, že „politika je špinavá věc“. Za KDU-ČSL kandiduji z prostého důvodu, že ji považuji za jedinou křesťanskou stranu v této zemi. Velmi pozorně sleduji hlasování poslanců jednotlivých stran jak v Parlamentu, tak v Senátu, ale také v Evropském parlamentu. Zástupci KDU-ČSL vždy hlasují ve jménu života, rodin, tradičních hodnot Evropy. Možná něco podobného najdete i v předvolebních slibech jiných stran – ale dejte si někdy tu práci a podívejte se zpětně, jak jednotliví poslanci hlasovali v reálném životě.

Nelákalo by vás pustit se do vysoké politiky?
Někteří rodiče mých pacientů se mě s obavou v hlase ptali, zda nemířím do vysoké politiky a zda neopustím svoje malé pacienty. Těm vzkazuji, že směrem k Praze ani ke žďárské radnici nekoukám a svoje místo stále vidím v první řadě ve své práci, kterou vykonávám. Mám ji opravdu ráda, a i když to možná nezní úplně skromně, myslím si, že ji dělám dobře. Na druhou stranu musím říct, že právě díky kontaktu s obyčejnými lidmi a jejich bolestmi a starostmi si myslím, že do komunální politiky dokážu vnášet lidskost a starosti všedních dnů.

KDU-ČSL ovšem sedělo v opozičních lavicích, bylo možné s něčím z role opozice pohnout?
Mám opravdu dobrý pocit z toho, že se podařilo zabránit vytunelování budovy 1. ZŠ, že z tohoto objektu nebude ruina podobná Bílému lvu a že kdykoli jdu kolem, vidím, jak se na budově pracuje a probíhá naplno její rekonstrukce. Bylo to jenom o vlásek... Také jsme ráda, že se nám podařilo prosadit, že si můžete bez problému přehrát průběh zastupitelstva doma na počítači. Díky tomu jsou naše zasedání veřejná nejenom v čase jejich průběhu, ale i kdykoli později. Je to jistě správné a prospěšné.

Tématům 1. základní školy a zveřejňování informací se intenzivně věnuje sdružení Žijeme Žďárem, jehož některé návrhy aktivně podporujete, přesto váš podpis pod jejich Rekonstrukcí Žďáru nenajdeme. Proč?
Osobně fandím nadšení mladých lidí a jejich pohledu na svět okolo sebe i na naše město... Jejich program Rekonstrukce Žďáru se mi také líbí a jistě zvláště některé jeho body v budoucnosti, budu-li mít tu možnost, ráda podpořím. Ale můj podpis pod tímto programem nehledejte. Mám příliš ráda svobodu v rozhodování, a pokud se s někým radím, je to v první řadě moje vlastní svědomí. V druhé řadě také strana, za kterou kandiduji. A když udělám nějaké rozhodnutí, tak za něj nesu zodpovědnost především já sama a dokážu Vám ho vysvětlit a objasnit. Ve svém životě jsem byla vyzývána k mnoha podpisům – ale rozdala jsem jich jen několik – díky této mojí „neochotě“ jsem málem za minulého režimu musela nedobrovolně ukončit studia na vysoké škole, ale to už je jiný příběh...

Děkuji za Váš čas a přeji Vám vše dobré! A až půjdete volit, volte podle svého vlastního vědomí a svědomí – je to dobrá cesta!
Romana Bělohlávková